17.11.11

DAN ABNETT a MIKE LEE: Démonova kletba

...

    Na další podestě mu do cesty vběhla skupinka otroků ječících strachy. Proběhl kolem, ale když zahnul za další ohyb, zpomalil. Před sebou těsně mimo dohled zaslechl tenký nářek maelithii - podle všeho jich byla celá smečka, nejenom ti tři.
    Zatímco čekal na Nagairu a ostatní válečníky, Malus horečně uvažoval. Ječení duchů a křik otroků na podestě tvořily disharmonický sbor. Malus podrážděně zaskřípal zuby. Už už zvažoval, že pošle jednoho muže nahoru, aby jim podřízl krk, aby mohl přemýšlet-
     Malus se napřímil. Otočil se ke shromážděným vazalům a vyhledal pohledem Lhunařin zjizvený obličej. "Vezmi si dva muže a přiveďte mi ty otroky," nařídil. Rázně přikývla a rozběhla se se dvěma muži do schodů. Během okamžiku se nářek změnil v jekot, když strach přešel v téměř hysterický děs.
    Drsné ruce strkaly lidi dolů ke skupině vetřelců. První otrok, hubený člověk s vytřeštěnýma tupýma očima, se snažil od Maluse odskočit, když se k němu urozený natáhl, ale druchii byl příliš rychlý. Vzal otroka za rameno, vrazil mu meč do hrudi a pak shodil tělo ze schodů. Zraněný se odkutálel z dohledu a dychtivý sbor dole umlkl.
    "To je ono!" řekl Malus s krutým širokým úsměvem. "Podřízněte jim krk a shoďte je ze schodů! Rychle!"
   Během chvilky se těla zbylých otroků skutálela ze schodiště. "Teď utíkejte!" křikl Malus a vyrazil.
   Mrtvoly tvořily krvavou hromadu u úpatí schodiště. Jejich krev se rozlila do černé klouzavé plochy, kde se téměř tucet maelithii krmil na rychle chladnoucích tělech. Malus seskočil ze schodů do místnosti a vyrazil k prvním dvojitým dveřím.

...


    Démonova kletba je prvním příběhem hrdiny Maluse Temné čepele. Toto dobrodružství je ze světa Warhammeru.
    Z ukázky jste jistě poznali, že Malus nebude patřit k těm kladným, úžasným, hrdinům s mravními zásadami. Je podlý, zlý, krutý a baví ho mučit a měl sexuální vztah se svojí nevlastní sestrou. (V této dekadentní společnosti to není žádný problém. Jeho bratr má zase významné přátelství s jeho sestrou.)
    A i když víme takovéto nehezkosti, tak mu musíme držet pěsti, protože Malus je prostě frajer! Jenom on se dokáže bít, nechat se zranit (a to docela těžce) a za dalších pět minut se může vrhnout do dalšího boje a tak to pokračuje až do konce knihy. Také mám jisté podezření, že Malusův obličej je jedna velká jizva složena z mnoha a mnoha malých jizev. Předpokládám, že už ani nikdo neví, jak dříve vypadal.
    Nalézáme zde spoustu akce a myslím, že autoři to tak píší, aby se čtenář nenudil. A je pravda, že se nenudí. Pořád se tam něco děje. (Rozumějte: Pořád se tam někdo bije.)

    A na závěr ještě jeden citát z knihy.

          Raději krátký flirt a útěk než posedlost stravující zevnitř.


      

0 komentářů:

Okomentovat